Ale považuju za důležitý se tu trochu omluvit a rozloučit.

Blog není co býval. Jak můj, tak celý. Já taky nejsem, kdo jsem bývala.

Nedávno mi bylo v komentářích vytknuto (vím že to nebyla urážka a taky jsem to tak nebrala) že už moje články nejsou, co bývaly. Už nejsou prostě takové, jaké jsem psala, ty moje typický články, který měli lidi rádi a já je měla taky ráda. Bohužel, už to tak je. Poslední půlrok, co jsem přišla na střední je to.. já nevím, asi to semnou něco udělalo. Měla jsem ráda moje starý články a můj starý život. Teď je to prostě jiný. Chtěla bych být zase na základce a chtěla bych být zase ta červenovlasá Adelaine. Ale už nejsem.

Ve škole se mi všechno sere. Jsem líná jak prase, neučím se, nejde mi to. Nemám kamarády, všichni mě pomalu opouštějí a těžko říct, jestil je to mnou, nebo ne. Pár jich ještě mám, ale jsem radši sama a tak.. nevím. A považuju za zbytečný tady ten blog držet při životě. Už nechci. Nemá to pro mě smysl. Nemůžu psát články, jako dřív a nebudu s nimi spokojená, i kdybych se snažila, protože už to nebude ono.

Takže s blogem končím, asi. Nikdy jsem si nemyslela že budu ten typ, co skončí s blogem, vždycky jsem si říkala, že budu blogovat furt, ale prostě asi ne. Ale jo, někdy až si dám školu do pořádku a budu mít čas, třeba o prázdninách, se třeba vrátim. Ale kdoví?

Asi nikdo. Tak se mějte.

Měla jsem to v rozepsaných už dlouho. Konečně jsem našla odvahu to sem dát.

Možná se sem jednou vrátím. Možná taky ne. S blogem si teď ale rozhodně dávám velikánskou pauzu...